Прес

Když se osmnácti lettý mladík fotil s dresem s číslem 17 rozdával úsměvyna všechny strany. Poslední fotografie s generálním ředitelem Janem Nicnedělámem a bylo to.

Novinář:
Jaký to je pocit, vracet se po třech letech zpátky do České Republiky?
Oldřich:
No je to jednoduché, nebyl jsem daleko. Nejhorší je si zvyknout že všude zase uslyším češtinu misto slovenštiny.
Novinář:
Říká se, že jste byl trenérovou vysněnou posilou, co na toto můžete říct?
Oldřich:
Snad jen to, že nemám ponětí o čem mluvíte. Pokusím se pomoci týmu jak jen to půjde, porvu se o místo v základní sestavě a budu doufat, že trenér bude se mnou spokojen.
Novinář:
A jak se vám vlastně líbí v novém městě?
Oldřich:
Musím říct, že město jsem ještě neměl moc času si projít. Ale chystám se na to.
Novinář:
Myslíte si, že nastoupíte v nadcházejícím přátelském utkání?
Oldřich:
*vytočí se s úsměvem k trenérovi sedícím vedle něj* Prosím kouči..
Trenér:
No když nebudeš zlobit. *úsměv*
Novinář:
Teď dotaz k vám pane Nicnedělám, můžete nám prozradit na kdy plánujete na stadionu prezentaci vašeho nového hráče?
Generální ředitel:
14. Prosince *přelítl pohledem po všech přítomných z vedení klubu* tedy pokud se nepletu.
Novinář:
Jakou čekáte účast?
Generální ředitel:
Samozřejmě obrovskou *úsměv*
V tu chvíli však ředitel ukončil konferenci s tím, že je ještě moc práce a celé osazenstvo z klubu se sborově zvedlo a odkráčelo z místnosti za zvuku fotoaparátů

---

---