新聞稿

Jen co jsem se koukl na stadion, náš tým už prohrával. Rapid na nás prostě vlétl a to jak se sluší a patří na klub z hlavního města.
Co je důležitější, je fakt, že až na dva ubohé pokusy "vesničanů" z východního konce republiky, které ani nemířily na cíl, nebyl výkon SK-čka hoden ani slova ubohý!! Ještě se nepsala 30. minuta a hrstka věrných příznivců přišla na lavičku za šoférem autobusu fandů, zda-li by se radši nezajeli mrknout někam do McDonaldu. Tak jsem se přidal a se mnou dokonce i samotný generální manažer mirajsek! Ten mě nakonec přemluvil, abych jel s ním v autobuse společně s fanoušky, že s nimi chce prodiskutovat to co viděli, nějak to ututlat a začít znovu. Připadalo mi to jako vtip mirajska, ale on to v autobuse skutečně udělal, totiž vzal do ruky mikrofon a hluboké ticho plné zklamání z blížícího se debaklu prolomil klidně položenou otázkou, která zněla:
"Lidi, kterou část sestavy jsem tak posral, že nás bije poslední rozdílem třídy?"
Někteří by ho za to asi pověsili na oprátku v jeho vlastní ložnici, a to ještě pro jistotu úplně u stropu... Ani já nevěděl, jak na tohle fandové zareagují, ale ten pocit, který jsem měl, když jsem viděl tu jiskřičku štěstí v očích mirajska po hlasitém výkřiku slova SAJOŘI blonďatým atletem přímo vprostřed vozu s následným výbuchem smíchu celého vozidla včetně řidiče, prostě nezapomenu!
A teď si jdu spapkat trojitý hamburger...

---

---