Izjava za štampu

Ve včerejším článku s názvem "Závěrečný horor" jsem se zmiňoval, že prohra po skvěle rozehraném utkání (pro neznalé tým vedl 2:0, ale během posledních dvaceti minut inkasoval hned 4x) bude nějakou psychologickou zkouškou pro hráče.

Dneska jsem s hráči v rámci Národního poháru vyjel na zápas k "bobrům". Musel jsem se obejít bez zraněného krajního beka Matěje Tenoru a vykartovaného útočníka Ctirada Sobotku. Hráči chtěli zapomenout na včerejší závěrečný debakl, cítil jsem z nich po celou cestu klubovým autobusem sebevědomí, proto jsem se rozhodl, že zápas pojmu útočněji, namísto plánovaného defenzivního rozestavení. Poslední pokyny před zápasem byly předány, a tak jsem s klidem usedl na lavičku.

Bohužel klid mě brzy opustil. S úvodním hvizdem z hráčů vyprchalo autobusové sebevědomí. Celá hra byla mírně chaotická, souboje uprostře hřiště, které normálně zvládali, kazili a přicházeli o míč. Směrem dopředu téměř nepodnikli nic, zatáhli se do obrany a já věděl, že je zle. Soupeř začal pomalu odstřelovat naši svatyni, naštěstí vedle. Bohužel ve 35.minutě zamířili poprvé mezi 3 tyče a bylo to 1:0. Zbytek poločasu odběhali z povinnosti. O přestávce se mi podařilo hráče trošku nabudit, což se projevilo zvýšenou aktivitou. Bohužel většinu střeleckým pokusů zablokovala pozorná obrana. Neúspěšných akcí přibývalo, z grimas hráčů ve tváři šla vyčíst frustrace. A tak iniciativu převzal soupeř, v 72.minutě napřáhl Václav Šesták a už to bylo 2:0. Poslední pokusy o zvrat utkání v následujících minutách hry byly odvráceny a 3 minuty před koncem pečetil skóre Jaromír Hrubeš.

Další prohra, na které se podepsal hlavně poslední ligový zápas. Hráči po cestě zpátky byli zdrcení. Těžko říct, co se jim honilo hlavou. Po příjezdu do klubu jsem si promluvil s lékaři, kteří mi doporučili najmout hráčům psychology. Doufám, že dají hráče do pořádku na další ligový mač, před domácím publikem musíme naplno bodovat, jinak bude velmi zle.

---

---