مطبوعات

Ve čtvrtek 17.2.2011 můj tým FK Wardogs Frýdek-Místek vyjel na venkovní zápas na stadion týmu Wallabies. Od hráčů jsem očekával zodpovědný přístup, nařídil jsem jim hrát útočný fotbal, kterému měl pomoci i skoro uzdravený Martin Deyl. Pevně jsem veřil, že tým má na to odvézt si domů body.

Zápas začal a hned z první akce jsem zásluhou Olivera Vaváka, který v poslední době prokazuje, že dávat branky umí - 0:1. O pouhých 6 minut později zvýšil vedení Doru Ţăruş, když dokázal skvěle proměnit svůj nájezd na brankáře. Tento mladý Rumun vstřelil ve svém teprve druhém ligovém klání třetí gól a mám pocit, že časem bude patřit k hlavním oporám. Po vstřelení této branky jsem si oddechl a začal věřit ve výhru.

Jenže přišla 35.minuta. Ondřej Žatecký si při souboji o míč počínal nedovoleně a hlavní rozhodčí po poradě s čárovým vytáhl červenou kartu!!! Nemohl jsem tomu uvěřit. Najednou vznikl problém v obraně, kde zůstali pouze 2 obránci. Chtěl jsem vystřídat, ale náhradník se při rychlém rozcvičení zranil, masér a lékař týmu mi nedoporučili ho poslat na trávník. Najednou jsem ucítil něco, co mi říkalo, že to nedopadne dobře. První poločas skončil naštěstí bez změny skóre.

V kabině jsem hráčům doporučil jít do druhého poločasu velmi defenzivně. Tato taktika vypadala velice nadějně, soupeř sice párkrát vystřelil, ale vážněji branku neohrozil. Ale jak už se říká, jednou to přijít musí. A taky to v 72.minutě přišlo 1:2. Mé hrůzostrašné obavy se začali naplňovat. Branka soupeři přidala sebevědomí, což se projevilo v 79.minutě, kdy soupeř vyrovnal na 2:2. O 3 minuty ale uviděl červenou i soupeřův Přemysl Zádrapa. Toto vyloučení podle mého rozhodlo zápas. Moji hráči propadli něčemu jako euforie, že remízu nejenom udrží, ba dokonce chtěli vyhrát. A po chybě vzniklé z nesoustředěnosti Bernard Cepník dokonal obrat a poslal svůj tým do vedení 3:2. Hráče mého týmu to definitivně poslalo do kolen. Na konci druhého poločasu poslední hřebík do rakve přidal Hugo Převor. Sečteno podtrženo-4:2.

Tento zápas mi připoměl středeční duel s týmem manažera Noum3na. Duel dvou rozdílných poločasů. Bohužel tento mnohem důležitějšá zápas skončil velmi špatně. Poslední dvacetiminutovka se změnila v největší horor mé dosavadní kariéry manažera. Ale chybami se člověk učí, beru to jako psychickou zkoušku pro mé hráče, doufám, že si z toho vezmou ponaučení, a nadále věřím, že tým bude atakovat příčky nejvyšší. Na závěr tu nechávám vzkaz pro tým Wallabies: Do odvety si přivezte náhradní trenky, na našem stadiónu vám připravíme takové peklo a zažijete horo, který nebude trvat dvacet minut, ale celých 90!!!!!

---

---